Eva Horáková se narodila ve Vyškově, ale s Uherským Hradištěm je spojen celý její osobní i profesní život. Své výtvarné nadání začala rozvíjet již od dětství, kdy se na lidové škole umění pod vedením své učitelky Antonie Dostálkové poprvé seznámila s technikou modrotiskové tvorby. Výtvarnou výchovu vystudovala na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně v letech 1979–1984 a později, v letech 1991–1994, studovala angličtinu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Celoživotní práce s dětmi a výuka nejrůznějších výtvarných technik se staly stěžejními středobody její činnosti v zaměstnání, kde jako učitelka vštěpuje dětem lásku k výtvarnému umění. Na Základní škole Sportovní, kde učí dodnes, vedla kromě výuky také výtvarné kroužky. Současně byla v letech 1996–2006 lektorkou výtvarných kurzů na Základní umělecké škole v Uherském Hradišti. Velmi často spolupracovala se Slováckým muzeem, kde předváděla v rámci dílniček pro děti. Vedla také několik workshopů, v roce 2008 na mezinárodním semináři v Uherském Brodě a v roce 2019 na Dnu textilu ve Vlčnově. Od roku 2004 dlouhodobě spolupracuje s firmou Arimo ve Strážnici, pro kterou navrhuje kalendáře, přáníčka a polštáře. Modrotiskové práce Evy Horákové byly často součástí mnoha výstav. Díky tomu, že spolupracuje s dalšími výtvarnicemi, které tvoří z modrotisku, vznikají jejich spojením zajímavé výstavy komponující odlišné modrotiskové styly. Od roku 1991 vystavovala v Uherském Hradišti, Uherském Brodě, Žďáru na Sázavou, Velehradě, Vlčnově, Uherském Ostrohu, Starém Městě, Kyjově, ale také v zahraničí. Její práce se dostala do Finska, v roce 2006 vystavovala v městě Kotka a v roce 2013 v městě Hamina. Velkou autorskou výstavu uskuteční na podzim 2024 také ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti pod názvem Putování za modrým světlem.
K práci s modrotiskem vede Evu Horákovou potřeba uměleckého vyjádření přinášející radost a odreagování. Láká ji kreslit nejen na bílé plátno, ale využívá i barevného podkladu pro doladění námětu či atmosféry. Nejprve si rozvrhne základní kompozici, kterou postupně rozpracuje. I když se často odkloní od původnímu záměru, v průběhu změní i formát, výsledný motiv je díky přidaným mnoha detailům úplný a dokonalý. Obrázky jsou tvořeny z
volné ruky tiskařskou rezervou (popem) tenkým štětcem, někdy doplněným otisky listů nebo malými gumovými či dřevěnými tiskátky. Plátno se pak opakovaně namáčí v modrotiskové dílně ve Strážnici do indiga, pod nakreslené motivy se barva nedostane. Po vyprání látky ve speciálním roztoku se rezervážní hmota odstraní a pod ní se objeví jasně bílý či jinak barevný vzor. Hotové obrázky občas dotváří i po vybarvení, zvýrazňuje některé drobné části, např. zlatou konturou nebo červeným fixem na látku.
Ve své tvorbě se Eva Horáková často inspiruje pohádkami, přírodou a dětským světem. Náměty čerpá také z lidových tradic, lidového umění, často vychází z lidové výšivky nebo krajky. Kromě techniky modrotisku okrajově maluje na hedvábí nebo kreslí exlibris. U modrotisku si oblíbila jeho variabilitu, kontrastní barevnost světlých a tmavých ploch, díky kterým vynikne její námět. Vytváří si svůj vlastní „vnitřní soukromý vesmír“, do kterého čas od času nechá během svých výstav nahlédnout i ty, kterým je blízké podobné vnímání světa. V modrotiskové tvorbě vidí svůj smysl, je to její návrat ke kořenům.
Text poskytla příspěvková organizace Slovácké muzeum v Uherském Hradišti.
